Death fist them - 2. kapitola (part1)

18. srpna 2013 v 16:10 | Tina/Vann |  Death fist them




Rok 1860:
Po pár letech jsem se vždycky někam přestěhovaly, ale bylo nám dobře. Někdy jsme měli náladu že bychom se návzájem zabili a bylo to vždycky když se Chel's nějak domákla že jsem zabila dítě. Byla potom strašně nepříčetná. Přesto jsme spolu zůstaly.
" Tákže co podnikeneme dneska?" zeptala jsem se když se konečně když se vyhrabala z postele.
" Je mi to jedno."
" Co se děje?" Poslední dobou je nějaká přecitlivělá. Nějak se mi to nezdá.
" Pojď zpravíme si náladu." navrhla jsem.
" Dneska se mi zabíjet nechce." Odvětila mi s odporem.
" Kdy se konečně naučíš zabíjet tak abys toho nelitovala? Vždyt lidí je kolem dost pár za týden se jich ztratí."
" Prostě jsem řekla ne."
" Fdajn jdu sama." A vypadla jsem z baráčku co jsme měli tentokrát. Byl krásný, měli jsme i zahrádku kde se Chel's skoro každý den přehrabovala. Bloudila jsem se po městě a přemýšlela čím zabiju celý den. Samozřejmě mě nic nenapadlo a proto jsem se vrátila domů a přemlouvala Chel's ať se jde semnou aspoň projít.
Šla.
Procházeli jsme lesem, ale něco se mi nelíbilo.
" Chel's? Cítíš to taky?" Koukla jsem se opatrně kolem nás.Byl už skoro večer. Někdy jsem si říkala kam ten čas letí.
" Bohužel. Mám takový pocit že jsme v maléru." Rozesmála jsem se.
" My v maléru? Kde jsi na to přišla ?" Uslyšely jsme vrčení.
" Beru zpět. Jsme v maléru."
" Máme štěstí že jsi tu čarodějku nezabila." Nééé. Už zase.
" Přestaň s tím. Ty a tvoje moc hodná povaha mi už začínáte lézt na nervy. Teď radši vymysli jak se odsud nepozorovaně dostat." Mlčela.
" Jistě. Lexí přemýšlej." Řekla jsem ironicky ale nestačila jsem nic vymyslet protože na nás zaútočila smečka asi 5-7 vlkodlaků. Což vůbec není dobrý.
" To není jen nějakej problém. To je hodně velkem problém." Mrmlala Chel's.
" Né. Vážně? Myslíš? Ty bež z prava já z leva a jestli tě kousne tak tě ještě dorazim jasný?" Kývla a vrhly jsme se na ně. Nebyly tal silný jak jsem si původně myslela.
" Myslím že mám řešení." Zařvala na mě. Koukla jsem a držela v ruce nějakou... kytku?
" Ty jsi se bouhla do hlavy při tom pádu?" Zařvala jsem nazpátek. Protočila oči a přejela tou kytkou po vlkodlakovi který zavyl bolestí? Paráda. Rychle jsem běžela k ní a nabrala si plnou náruč těch krásných kytiček, které mám od teď vážně ráda. Vlkodlaky jsme řádně oslabily. Zbývalo je jen zabít.
Já se svojí sadomasochystickou povahou jsem chtěla počkat až se přemění zpátky abych si to náležitě vychutnala.
Chel's byla proti. Chtěla je tady nechat.
" Zbláznila jsi se? Vždyt nás můžou napadnout znovu."
" když se s nima domluvíme tak ne." To se mi snad jenom zdá.
" A ty si myslíš že se vlkodlaci budou domlouvat s upírama? Že by jsme si ještě zašli s nima společně na skleničku ne?"
" Mohly by jsme.."
" Ať tě to ani nenapadne, prostě počkáme až se promění pak je zabijeme a už o tom nechci slyšet ani slovo." Řekla jsem rázně. Dotáhly jsme je po jednom k nám do baráčku. Musím říct že když nejsou tak silný že jsou nehorázně těžký, co si cpou do jídla? Steroidy? To snad ne! Byla to docela fuška. Když jsme je tam konečně dotáhly svázala jsem je aby nám pak nemohly utéct. Pěkně tlapičku k tlapičce. Chel's si sedla k nim a začala je hladit po srsti.
" To nemyslíš vážně že ne? Oni nás chtějí zabít a ty se s nima mazlíš jako kdyby to byli pejskové."
" Vždyť jsou roztomilý." Oponovala mi.
" Ano jsou ale jenom když spí." Poodstoupila protože se pomalu začínaly měnit zpátky.
" Jsi na stranu. Tohle bude krvavý, ať se ti neumažou šaty." Řekla jem jí se smíchem v hlase.
" Nepřeháněj, dokážu někoho zabít." Otočila jsem se na ní.
" Vážně tak se předvěď." Ustoupila jsem aby k nim měla snadný přístup. Sklonila se nad jedním a řekla.
" Zlobivej pejsek." A zlomila mu vaz.
" Hezky.. " Zatleskala jsem jí, " Ale chtělo by to víc krvelačný, třeba jim useknout ruce a nohy."
" Ne!"
" Jo!" takhle jsme se tam dohadovaly asi půl hodiny. Mezitím se stačily probrat i ostatní. A začaly se soukat z lan které jsem tak pečlivě vázala.
" Přestaň nebo ti usekám ruce a nohy." zařvala jsem na nějakou holku. Ale snažila se dál. Přiskočila jsem k ní a utrhla ji ruku. Začala řvát jakoo život.
" Říkala jsem ti ať toho necháš, tvoje smůla a teď ticho nevidíš že tady něco řešíme?" Obrátila jsem se zptáky k Chel's která tam,.. Nestála? Kde zase je? Aspoň mi do toho nebude mluvit. Rvala jsem jim ruce, nohy, prsty a všechno co se dalo urvat. Měli jsme trochu zakrvácenou kuchyň. Uklidíme. Pak jsem všechny vatahala na zahradu a začala po jednom pálit. Chel's seděla v houpačce a tiše si broukala.
" Dobře už nikomu nic trhat nebudu." Řekla jsem naoko zklamaně.
" Mě to nevadí, jen je to prostě … hnusný." Objala jsem ji kolem ramen a koukaly jsme se spolu do dálky. Asi jí chyběla ta lidskost kteé já jsem se bránila. Zabíjení promě bylo přirozený.
" Co kdybychom se přestěhovaly jinám?" Zepttala jsem se po chvíly.
" Chtěla bych někam kde je teplo." Řekla a zasněně se koukala do sluníčka které nás hřálo do kůže.
" Tak dobře pojedeme někam kde je teplo."
Život upíra bol odlišný od života, ktorý som viedla ako obyčajný človek. Hoci som začiatky ťažko niesla, Lexino priateľstvo ma povzbudzovalo. Odstupom časom som sa na veci dokázala dívať jej očami. Už som ju nevinila zo svojej smrti. Bola som jej vďačná. Moju radosť kalila len jedna vec. Smäd po krvi. Stále som nedokázala zabíjať bez príčiny. Bolo mi to proti srtsi. Lexi ma vždy karhala, že som až moc dobrá ale nemohla som si pomôcť. Keď som nemusela nelovila som ľudí. Skúšala som prežiť na zvieratách ale keď to Lexi zistila nahnevala sa. Potom aby mi urobila napriek podnikla krok, ktorý som jej bezpodmienečne zakázala. Zabila dieťa. To ma hnevalo.

,,Ale no tááák bol to fagan, neposlúchal a navyše nikto si ani nevšimol, že zmizol." Bránila sa raz, keď som jej na to prišla.

,,Lex, deti sú tabu. Dohodli sme sa. Je jedno či poslúchajú alebo nie."

,,Fajn, ja nebudem zabíjať tie malé uvrieskané potvorky a ty prestaneš zabíjať zvieratá." Vyjednávala.

,,Ale prečo?"

,,No tak Chels. Zabíjanie je našou súčasťou. Nebráň sa tomu. Je to v tebe len to musíš objaviť. Viem, že to zvládneš už som to videla." Usmiala sa. Jasné narážala na chvíle keď ma nahnevala. Hnev bol jediný cit, kedy som mala problémy zachovať chladnú hlavu. Raz som v amoku vyvraždila celú dedinu, za čo som si vyslúžila Lexin obdivný pohľad. Lenže mne potom bolo pekne zle. Cítila som sa previnilo za to, čo som urobila.


,,Takže čo budeme robiť dnes?" zvedavo sa ma pýtala Lexi a mne bolo jasné na čo naráža.

,,Neviem, je mi to jedno."

,,Je všetko v poriadku? Si v poslednom čase akási precitlivená nie? Ale to nič, poznám zaručený liek, ktorý ti pomôže." Šibalsky sa usmiala.

,,Dnes nie."

,,Kedy konečne pochopíš, že sa zbytočne brániš. Nauč sa zabíjať bez ľútosti."

,,Povedala som nie." Ohradila som sa nepríjemným tónom. Myslela som si, že sa nahneva.

,,Dobre tak idem sama." Vyštekla a už jej nebolo.

Bývali sme v chutnom domčeku s malou záhradkou. Udržiavala som ju starostlivo upravenú, bavilo ma to. Chystala som sa vysadiť nové kvety, keď sa mi za chrbtom objavila Lexi. Nič nepovedala len tam stála. Ale ja som vedela, že je to ona. Poznala by som ju kedykoľvek.

,,Prepáč nechcela som byť protivná." Povedala som, pričom som sa na ňu ani nepozrela.

,,To je v poriadku. Nemala som na teba tlačiť."

,,Tak fajn, koľko bude ráno nezvestných?"

,,Ani jeden. Bez teba to nie je ono." Sťažovala sa.

,,Ja dnes naozaj nejdem na lov."

,,Ok ja viem, tak čo keby si išla so mnou aspoň na prechádzku?" lákala ma. To sa mi pozdávalo. Bol spln a na prechádzku bol ideálny čas. Lexi po čase začala vraštiť nos. Aj mne sa čosi nepáčilo. Ale nevedela som čo.

,,Cítiš to tiež?" sýtala sa ma.

,,Myslím, že máme problém, hlesla som a upierala som zrak na severnú stranu lesa.

,,Ale prosím ťa, my a mať problémy?" smiala sa. V tom sa pár metrov od nás ozvalo dravé vrčanie. Lexi až poskočila na mieste.

,, Fajn, beriem späť, myslím, že máme problém." Uznala.

,,To ma privádza k jednej veci. Ešte dobre, že sme tú čarodejnicu nezabili."

,,O nie, už zase? Prosím ťa ušetri ma. Ako dlho mi to budeš vyhadzovať na oči?"

,,Neviem, kým ma to bude baviť?" usmiala som sa.

,,Ty a tá tvoja samaritánska povaha. Radšej mi povedz ako sa z toho dostaneme."

Vtedy po nás vybehli. Bolo ich 5 alebo aj viac? Neviem. Myslela som len na to, že toto je mega problém. Jediné uhryznutie a je koniec. Snažila som sa im vyhýbať ako sa dalo ale pri jednom pohybe som zakopla natiahla som sa do akýchsi bylín. Myslela som, že je po mne, no nepočula som vrčanie, nič som necítila. Obzrela som sa a vlci stáli asi desať metrov odo mňa. Jeden z nich začal žalostne skučať. Vtedy mi došlo, čo im bráni priblížiť sa.

,,Myslím, že to mám." zakričala som.

,,Tebe ten pád asi neurobil dobre že?" spýtala sa keď videla ako tam stojím s tou bylinou v ruke.

Chce dôkazy, má ich mať. Vlkovi čo stál najbližšie a skučal som ňou prešla po hlave. A on bolestivo zavil. Lexi, bola v mihu pri mne a trhala tú bylinu ako šialená. Hoci sme ich všetkých oslabili, Lexi trvala na tom, že ešte nie je koniec. Vzala ich k nám a zviazala ich dokopy. Nedalo mi a pohladila som toho hnedého, ktorému som spôsobila bolesť.

,,Chels ak si chceš adoptovať zviera, skús také, ktoré po nás nepôjde dobre?"

,,Musíme ich zabíjať? Čo tak dohodnúť sa s nimi."

,,Jasné dáme si po poháriku a budú z nás kamoši naveky. Ty si nevidela čo sa dialo v lese?"

Nahnevalo ma ak zľahčovala situáciu. A všetci vieme, čo sa stane keď sa nahnevám.

,,Choď bokom. Menia sa aby si sa nazašpinila. Bude tu veľa krvi, aj keď to asi zostane na mne."

,,Viem zabíjať." Ohradila som sa.

,,Isteže. Videli sme." Bavila sa.

,,Viem to." Pevne som povedala.

,,Tak sa predveď." Usmiala sa.

Hnev ma ovládol a moja krvličaná povaha ma ovládala. Pristúpila som k jednému chalanovi. Chytila som ho za vlasy a zamrmlala som: ,, Zlý havoš." Na to som mu zlomila väzy. Lexi z toho mala radosť a nechala sa trošku uniesť. Bolo počut praskanie a tiekla krv. Musela som odísť. Len čo si aj ona uvedomila, že nie som pri nej vydala sa hľadať ma.

,,Chels?"

,,Prepáč."

,,Dobre tak nebudem trhať teda."

,,Len smelo do toho ale mne to príde pekne hnusné."

Objala ma. Bola so mnou a mne to stačilo.

,,Tak čo podnikneme?"

,,Presťahujme sa." Navrhla som.

,,A kam?"

,,Niekam do tepla. Chýba mi to." Pošepla som a zložila jej hlavu na plece.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama