Serait-ce l'amour - prológ

11. července 2013 v 22:01 | Tina/Vann |  Serait-ce l'amour

,,Crrrrrrrrrrrrrnnn." Ozvalo sa tichou izbou zvonenie otrasného budíka. Pomrvila so sa na posteli a zaklapla som ho. Ostala som ešte ležať a premýšľala som. V náručí som držala plyšového medvedíka, bez jedného oka, ktorý mal pre mňa veľký význam. Pozrela som sa doprava smerom k posteli mojej spolubývajúcej a zároveň najlepšej priateľky Vannesy. Volám ju Van. Poznáme sa od mojich desiatich rokov.
Nikdy nezabudnem na to ako sme sa zoznámili. Možno to nie každý vie ale takmer polovicu detstva som strávila v detskom domove. Moja mama pri pôrode zomrela a otca som nikdy nepoznala. Žila som len so starou mamou. Bola som spokojná ale len do chvíle, kým jej nediagnostikovali vážne ochorenie. Nádor na mozgu. Chorľavela veľmi rýchlo a napokon ochoreniu podľahla. Nevedela som čo bude ďalej. Zo dňa na deň som sa ocitla v cudzom prostredí medzi inými deťmi, ktorých osud sa ponášal na môj.
Bolo tam jedno dievča. Pamätám si ako som vystrašene stála v kúte a v náručí som zvierala macíka Jacka, ktorého mi dala stará mama. Vany ma pozorovala zo záujmom. Bolo to vysmiate dievča s blond vlasmi a veľkými modro-zelenými očami, v ktorých sa zračil záujem. Časom sa z nás stali priateľky. Boli sme rovnako staré. Vany sa mi zverila so všetkým čo ju postretlo a ja som sa zverila nej. Bola mi ako sestra, ktorú som nikdy nemala.
Spoločne sme opúšťali bránu domova, keď sme dovŕšili vek dospelosti. Škola nás bavila a každú bola nadaná na niečo iné. Vany neskutočne krásne kreslila, mala úžasný cit pre módu. Raz z nej bude známa návrhárka. Práca nám nikdy nebola cudzia a preto sme nemali problém s ničím. Náš byt, hoci by to málokto nazval domovom bol pre nás všetkým. Bývali sme na piatom poschodí , úplne na vrchu. Snažili sme sa zútulniť si ho ako sa dalo. Páčil sa nám bol náš a my sme ho zbožňovali. Radi sme si rannú kávu a cigaretku dopriali na streche pri východe slnka. Ležali sme na deke, dívali sa na hviezdy a snívali o veľkej budúcnosti. Ja som rada varila, Vanny to nikdy neoslovilo. Našli sme si prácu v jednom bistre ja som stála v kuchyni, ona roznášala. Po večeroch sme sa študovali na školách, na ktoré sme si krvopotne šetrili. Obe sme milovali hubu, filmy a zábavu. Keď sme zistili, že v našom meste sa začne natáčať upírsky seriál išli sme z kože vyskočiť. Milovali sme horory. Boli sme tak trošku uletené ale len tým správnym spôsobom. A vtedy prišla tá úžasná správa. Vany dostala ponuku pracovať ako kostymérka v Upírskych denníkoch. Tak sa tešila a ja s ňou.
,,Dostanem tam aj teba. Sľubujem." Povedala keď som sa tešila z tej novinky.
,,To nebude nutné, hlavné, že tam budeš ty." Usmiala som sa.
,,Nie, bez teba to nebude ono." vrátila mi.
A vážne o tri dni na to mi volali, že potrebujú pomocnú silu v maskérni. Budeme spolu pracovať na NAŠOM seriály. Bolo to neskutočné.
Vyliezla som z teplej postele a došuchtala som sa do kuchyne. Postavila som na kávu. Kým som čakala na vodu snažila som sa predstaviť si aký náš prvý deň v novej práci bude. Podišla som s pohárom kávy k priateľkinej posteli.
,,Dobré ráno slniečko." Oslovila som ju.
,,Nieee ešte nieee. Choď preč." Zamumlala.
,,Tu máš kávu." Oznámila som a ona natiahla ruku.
,,Bože kto vstáva tak skoro?" frflala. Hoci sme vstávali aj skôr Vany bola odporcom skorého ranného vstávania. Rada lenošila a milovala chvíle keď nemusela vstávať. Keď sa konečne prebrala, usmiala sa na mňa.
,,Kto je na rade?" spýtala sa.
,,Ja ale pokojne môžeš použiť kúpelku prvá."
,,Oki ale najprv dáme zdravotnú nie?"
,,Ok." Súhlasila som a spoločne sme vyliezli na rebrík, kde sme pozorovali východ slnka nad Atlantou. Sŕkali sme teplú kávu a verili sme, že dnešný deň prinesie niečo nové. A on aj priniesol.

XXXX

Spala jsem jako zabitá. Musla jsem se do nové práce řádně vyspat ale někdo očividně nechtěl abych spala dál. Tina. Moje nejlepší kamarádka a zárověň i sestra v jednom.
"Dobré ráno sluníčko."
" Néé nechci, jdi pryč." Podala mi kávu. To je jediné co mě dokáže pořádně probrat. Někdy jsem ji budila já a někdy ona mě. Byla mi vším. Poznala jsem ji jako ustrašené děvčátko, ale časem se z ní stala rázná a veselá holka která se ráda zasměje.
" Bože kdo může vstávat takhle brzo." Mrmlala jsem.
Nikdy jsem nebyla přívrženec ranního vstávání a s novou prací se to prostě nezlepší. Ale byla to naše šance. Moje láska byla moda a doufala jsem že se v ní někdy uplatním. Dostala jsem nabídku dělat kostymérku v seriálu. Chtěla jsem být ale i s Tinou. Sehnala jsem ji místo v maskérně, ale ona by radši psala. Přála jsem jí splnit sen. Chtěla být spisovatelkou. Dokázala jsem si živě představit jak po celém městě visí bilboardy s jejím jménem a její nejnovější knížkou. Píše krásně, kdykoliv něco napsala četla jsem to jako první. Byla to romantická dušička která své štěstí prožívala s hrdiny svých příběhů.
Přála jsem jí aby v životě dosáhla všeho po čem její srdce touží a začátek se bude odvíjet od naší nové práce.
Jediný náš zlozvyk byl kouření. A komu to vadí ať si začne zvykat. Stály jsme venku pily teplou kávu, a ničili si zdraví. Zasněně jsme každá koukaly do vycházejícího slunce a očekávaly velký den.
" Tak pojď, musíme ze sebe udělat lidi." Táhla mě Tina zpátky dovnitř.
" Vždyť dobře víš že nám to stejně nepomůže." Nemohla jsem o nás říct že jsme krásné, ale určitě by se našel někdo stokrát někdo horší.
Pádila jsem do koupelny a když jsem se viděla v zrcadle zhrozila jsem se. Každej vlas trčel jinám a a ty kruhy pod očima? Paráda. Když jsem konečně vypadla z koupelny protože mě Tina pořád vystrkovala šla jsem na sebe něco hodit. Předložila jsem na postel i něco Tině. Ráda se dívám když se vzteká co jsem ji to zase vybrala na sebe. Protože jí oblékm ve stylu: Sukně-Top-Sako-Vysoké podpatky. Neuvědomuje si to ale sluší jí to. Matka příroda ji namixovala dobře. Má světle hnědé vlasy a oříškově hnědé oči, sexy štíhlá postava. Nevím na co si pořád stěžuje. Jak jsem pořád přemýšlela ani jsem si nevšimal že Tina zase nadává.
" To si vážně myslíš že si to obléknu?"
" Áno, přesně to si myslím. Máš tam dělat něco v maskérně, víš kolik kluků se ti dostane pod ruku? Musíš přece stát za pohled."
" Nepotřebuju se nikomu líbit. Když se nebudu líbit v teplákách nestojím o něj."
" Tak to ber takhle: První den v práci musíš vypadat světově."
Na to neměla co říct a poslušně se oblékla. I já se konečně do něčeho nasoukala. Bílé džíny černé tričko. Klasická kombinace, Tím se nemůže nic zkazit. Šli jsem si sednou do kuchyně a Tina nám udělala snídani. Pokud se snídani dá říct vločky s mlékem. Ještě jsme chvilku seděli a povídaly si.
" Docela se tam těším, noví lidi. Noví přátelé." Začala jsem konverzaci.
" Jen aby to nebyly namyšelní herci kteří si budou myslet bůh ví jak nejsou úžasní." Protočila oči. Musela jsem se zasmát. Tina nesnášela tip lidí kteří si hraju na něco víc než ostatní. A já vlastně taky. Ten kdo něco předstírá ani není člověk, není sám sebou.
" To snad ne!" Řekla jsem naoko zhrozeně, " to bych asi nepřežila avrazila si kudlu do mého srdce." Popadla jsem nůž a předváděla jsem jak bych se zabila. Tím jsem Tině na tváři vykouzlila úsměv.
" Ták, úsměv jsem chtěla vidět."
" Stačilo říct, nemusela jsi se kvůli tomu zabíjet." Řekla po cestě k autu.
" Víš že pro tebe všechno." A vyjeli jsme vstříc dnešnímu dobrodružství.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama